Tragikomedie aneb mé nezdařilé lásky

Vždy jsem měla slabost pro "zlé kluky", nebo spíš od mých 7 mám. Do svých sedmi jsem milovala Harryho Potera a Macha z pohádky o kouzelném sluchátku. No jo kouzelníci s brýlemi jsou sexy, zvlášť když vám je tak 5 let...
No jo jenže jak se říká škola vás zkazí. Hned jsem se zamilovala do třídního "frajírka", podle mě vypadal jak Brad Pitt (VELKÝ DRAMATICKÝ SMÍCH).
Pak to byl kluk asi ze 4 třídy, jakože těžce bad boy, ale potom mě tyhle lásky nebraly.

Moje první opravdová láska, byl říkejme mu třeba Brumík, nebyl bůch ví jak krásný. Takový ten typický 15 letý kluk s uhrama a prvním knírkem. Jenže moje stydlivost (která je silnější než já) nebyla schopná ho oslovit, jen jsme se na sebe usmívali. Nakonec si našel o 2 ročníky mladší holku, co jsem měla dělat. Byla jsem smutná, ale zas taková láska to nebyla.

Moje druhá opravdová láska, byla až na střední, vlastně pořád je. Ze začátku to byl takový ten 50% vztah, já o tom věděla, ale on ne. Časem jsme se seznámily, ale jak mocná je moje stydlivost tak špatně to dopadlo. Možná to nebyla jen moje chyba, protože jsem ho možná ani nezajímala jen jsem ho bavila.

Takže jsem zase skončila ze zlomeným srdcem, ale nezůstala jsem sama...
"Protože světlo mého života vychází z ledničky.."  a taky je tu hudba co mi mluví z duše HALSEY-GHOTS, protože ona zpívá moje myšlenky.

Dvakrát zdar Single!!