Just keep swimming

Je to jenom číslo | Život

by Pomalovaná - 7:04

Vlastní fotka | Úprava Photoshop CC

Jednou za čas mě popadne tak chuť psát a napíšu klidně 3 články za den. Nebo je to výčitka svědomí vůči blogu? Netuším, samozřejmě si uvědomuji že když nebudu psát pravidelně tak mi to logicky nebude nikdo číst že. No nic vrhneme se na článek.

Čísla jsou všude, a chtě nechtě nás nějakým způsobem ovlivňují. Obzvlášť my holky to hrozně řešíme, protože čísla bot, číslování oblečení, velikosti kalorii (píšu to dobře? velikost? :D), nebo taky číslo toho kluka co se nám líbí, že jo.

A často nás ta čísla semelou, tajně se dřeme abychom měli to samé číslo co naše kamarádka, o kterém si myslíme že je ideální. No a když zjistíme, že tím naším číslem spadáme do tabulek "plus size" protože velikost 38/40 nosí jenom velryby a vy nejste velryba, ani žádné plus size, proboha, tak se začneme hroutit.

Tak začneme počítat, najednou je z nás matematik rovný Dr. Sheldonvi (the big bang theory), tabulky plné kalorii, výpočty kolik toho musíte sníst a co už je přes čáru aby jste se zbavili té nálepky velryby s velikostí 40!

Protože menší je lepší ne? Na menší noze vypadají líp lodičky, nevypadáte jako šmoulinka, a malou nohu měla i popelka, a jak si prince omotala kolem prstu! Menší prsa vypadají i líp bez podprsenky. Ačkoliv se to nezdá čísla nás dohánějí za lepším výsledkem, za zdravím, ale taky nás můžou dohnat do kouta kde vás budou strašit a z věcí které máte rádi se stanou problémy.

Důležité je si z čísel nedělat hlavu, znám to z vlastní zkušenosti. Libí se mi hubení kluci, hodně hubení, ale kolik hubených kluků chce chodit s plus size? Tak mě to začalo pomalu pojídat, což je super slovní obrat. Nikdy mě to nedovedlo až k extrémnímu hubnutí, nebo k nějakému druhu PP.
Do teď lehávám v posteli, obzvlášť když jsem po hodně vydatném jídle, a jsem z toho smutná.

Ale, všechno zlé je pro něco dobré. Chuť hubnout, a být "slim" mi přinesla do života krom strii, taky něco co mi pomáhá se prokousat (co mám dneska s tím jezením?) za zdravějším hubnutím.Snídám ovoce, cvičím a pomalu se zpěvňuju (hodně pomalu upřímně :D), piju jenom vodu, a přestala jsem sladit. Kafe mi teda bez tuny cukru chutná víc.

Takže jediné co teď počítám jsou statistky a účetnictví, a kolik seriálu stihnu za Vánoční "prázdniny". A holky nehubněte k vůli klukům protože, i hubeňourum se libí plus size. K hubnutí se člověk musí dopracovat, nezhubnete lusknutím prstu, ani když přestanete jíst.
Takže žádný stres, ten vám totiž nepomůže.

No komentářů

2018 List | Oblíbenci

by Pomalovaná - 12:21

No komentářů

Moje tělo a Já | Život

by Pomalovaná - 13:21

Fotka R. Kramoliš | Úprava Já VSCO cam

Asi každý kdo mě sleduje na Instagramu ví, že doslova miluju ovesné kaše a připravuju je na různé způsoby, a nejsou to jen kaše pravidelně se tam objevuje jídlo, většinou toho zdravého ražení. Pokud mě na Instagramu nesledujete nemusíte mít strach článek o tom nebude i když se toho týká, ale kdo by se chtěl kouknout tak klik @viktoriemarie .

K sepsání článku mě dovedlo tentokrát něco jiného než moje Instagramové jídelní zvyky, byl to rozhovor který jsem vedla se svou dobrou kamarádkou, jednou takhle při pauze na přednášce z angličtiny. Když vím že někam jdu a musím jíst, nachystám si do krabičky ovoce, zeleninu popřípadě nějaký kus kus, nebo jak se dneska říká Buddha bowl (pokud jsem to pochopila správně jedná se o misku zeleniny s luštěninami vetšinou na veg. způsob), jinak řečeno něco zdravého, moje kamarádka vytáhla chleba s řízkem a začala si stěžovat.

Obvykle mi tyhle rozhovory nevadí, ráda si kohokoliv vyslechnu, ale tenhle rozhovor se točil okolo toho že její přítel kouká po hubenějších holkách, samozřejmě jí to na sebevědomí nepřidalo a ptala se mě o radu, co má dělat. Snažila jsem se to klasicky spíš všechno převést na vtip, a naladit jí na dobrou náladu, bohužel se mi to nepovedlo, a čekala mě studená sprcha: "tobě se to říká když po tobě kouká taky, není divu když chroupeš to svoje listí..."

O kamarádce jinak můžu říct že na rozdíl ode mě jí jen tak něco sebevědomí nepochroumá, krom toho že jí přítel kouká na hubené, holky je to ženská (je jí kus ale v dobrém slova smyslu), která by ho spíš mohla rozdávat.
Tady se konečně dostáváme k tomu co už jsem psala tak stokrát a to je sebevědomí popřípadě sebeláska.
Kdo čte moje články ví že to sama se sebou nemám úplně jednoduché, a ještě k tomu mám poměrně komplikovaný vztah k jídlu.

Upřímně řečeno nejsem typ člověka co by měl být po kom hubený, moji rodiče nejsou zrovna lidi co by vařili zdravě, takže moje stravovací návyky jsou hrozné, doslova do písmene. Ale nikdy jsem neměla s jídlem komplikovaný vztah jako v posledním půl roce, postupně se snažím dostat se z věčné chuti na něco sladkého, ale nikdy mi nevadila (na rozdíl od ségry) ovoce,a zelenina, nebo jsem vždycky dávala přednost vodě a jen raz za čas jsem zhřešila nějakou to minerálkou.

Často slýchám že jsem hubená, naopak doma spíš slyším že bych měla zhubnout a to všechno vytváří to že se ztrácím ve vlastních centimetrech a kilech.
Nikdy nebudu malíček, nebo nebudu mít malé prsa, to samé jako nezměním svojí problémovou pleť, nebo výšku (176 cm), jsou to věci geneticky dané, tak proč pořád bojuji s tím že nejsem úplně hubená? Ale jsem Postavově normální?

Opravdu dlouhé roky jsem přikládala svojí sebe nenávist své nejlepší kamarádce, na kterou jsem prostě žárlila. Je malá, roztomilá, hubená a já nikdy taková nebyla, ačkoliv jí mám ráda za tohle všechno jsem jí fakt nesnášela a občas ještě nesnáším, promiň.

Časem mi došlo že je to jenom v mojí hlavě, jen v tom že neumím přijmout to své tělo se kterým zápasím od základky.
Taky mi došlo že pokud budu se svým tělem bojovat, tak jednou to tělo vyhraje a už tak mojí křehkou psychiku to složí na dobro.

Já se učím žít s tím co mi genetika nadělila, učím se cvičit ne proto abych zhubla, ale abych svému tělu něco dala, učím se jíst tak abych si to později několik hodin nevyčítala, a hlavně se učím jíst pravidelně.
Každému kdo takhle jako já bojuje, držím pěsti protože vím že to potřebujete, a taky doufám že se naučíme všichni se mít rádi takový jací jsme, bez hloupých hubená/hubený tlustá /tlustý normální.

No komentářů

(Beze) změny

by Pomalovaná - 14:24

Vlastní fotka | Bez úprav

Občas si říkám že jsem si ten Vogue koupila jenom proto že je to takový typicky blogerský podtácek pod kafe, tyhle první řádky jsou trochu off topic ale co.

V posledních pár dnech se mi dějou v životě zvraty, které se mi né vždycky moc libí, ale tak to prostě je a kdyby se ty věci neměnily tak by to bylo přeci jenom nuda. Já se rozhodla tyto řádky věnovat každé jednotlivé osobě, které se tyto změny nelíbí, aby si uvědomila že je to jen život.

Asi taková z prvních nejčerstvějších změn je u mě to že můj nejlepší kamarád odjel nejspíše na dost dlouhou dobu do Německa, byl/je velkým spojovníkem mezi mým a kamaradčiným životem. Je jiné ho tady nemít, zase na druhou stranu vím že je teď šťastnější a já mu to z celého srdce přeji, každý se musí v životě posunovat někam jinam dál, obzvlášť když necítíme to štěstí.

Trochu starší je to že se mi nejlepší kamarádka taky odstěhovala, upřímně se přiznám bez mučení že tohle jsem hodně obrečela, cítíla jsem se ztracená nejednou byl můj život nuda, práce, škola, práce. Známe se s kamarádkou fakt od počátku věků, kdy tady ještě běhali dinosauři, tak my dvě jsme spolu záškolačili, a já byla zvyklá že tady je, i když bylo období kdy jsme se nebavili tak tady byla. Ale dalo mi to jedno, já nejsem sama, nikdy jsem některé lidi ani nebrala jako kamarády jsou přátele do nepohody, kteří mi jí sice nenahradí ale jsou tady a bez toho že se odstěhovala nevěděla.

Další změnou je sebeláska, já s tím hrozně bojuju, nebo jsem donedávna bojovala a myslím že ještě bitev se sebedůvěrou svedu, ale docela dost jsem se v tomhle vnímání sebe sama posunula. Nedávno jsem totiž našla svoje staré fotky kde mám dlouhé vlasy, a vypadám hubeněji, padla na mě hrozná deprese, začala jsem hned v tu chvíli cvičit a jela jsem na 110% až jsem si natáhla svaly (ještě teď chodím jak po několika hodinovém flámu) mě napadla jedna věc: "opravdu se tolik nenávidíš?" V tu chvíli mi došlo že postava je něco co můžu ovlivnit a není důvod se k vůli tomu mrzačit, že pokud na sobě budu nacházet chyby tak stejně nikdy nebudu spokojená, a přitom jsou věci co jsou na mě hezké tak proč se zaobírat tím že mám trochu větší zadek.

Poněkud zvláštní, se sebeláskou to související je jedna věc takový trochu pro mě comingout. Nejsem teda lesbička, nad čím jsem se několikrát zamýšlela, my ženské jsme bohužel hrozné a myslím že bych se svou partnerkou asi zabila (zase odcházím od tématu), ale je to to že se mi libí starší chlapy a i psaní těhle řádků ve mě vyvolává nepříjemný pocit, protože mi to pořád přijde celkem tabu, obzvláště, když slyšíte jak vaši kamarádi probírají holku co si našla 31 letého kluka/chlapa a vám v hlavě lítá co by řekli na to že i vy jste na starší? To taky budu za nekrofila?
Což neznamená že se mi nelibí kluci mého věku, spíš jim tolik nedokážu porozumět a najít s nimi společnou řeč.

Poslední změna nezměna je to že jsem zjistila že blog mám celé tři roky a je to moje pomyslné dítě. A to mě dovedlo k úvaze že jedinou věc co nechci aby se změnila je to aby mě nikdy neopustil ten "tvořivý duch" a já mohla dál psát, fotit, kreslit, péct a vymýšlet nové recepty, nebo taky nově tetovat. To je další věc která mě dostala a neskutečně mě baví, rozhodně o tom napíšu článek, i se story jak jsem k tomu přišla.
A ačkoliv moje psaní není tolik "vtipné" a je víc takové motivační (fuj Viktorie), tak mě to naplňuje i přesto že jsem dlouho hledala sebe, a taky identitu tohohle blogu, a po třech letech jsem jí našla pro oba, jsem hrdá že mi to pisálkovství zůstalo.

Poučení nakonec článku je že já nebudu psát už tak dlouhé články a pro vás že všechny změny jsou k něčemu dobré!

No komentářů

Jsem hezká? | Lajf stajlové okénko

by Pomalovaná - 11:56

Vlastní fotka | VSCO cam

Myslím že každý z nás má na sobě něco z čeho má komplex, ať je to výška, váha, celkový vzhled, akné, zuby, nos, hlas nebo chlupaté palce na nohou. Pokukujete po hezkých klucích\holkách na Instagramu a říkate si že sakra na tohohle/tuhle nemám? Hodně lidí to přisuzuje vzniku sociálních sítí, ale tyhle pocity měli naše mámy, možná i babičky, ale ty se s tím vypořádali jinak, nemuseli si kluka nikde blokovat, když si našel někoho jiného, měli to jednodušší ale měli to taky.
Budu se snažit mluvit ke všem, i když můj blog čtou převážně holky, tyhle problémy mají podle mě i kluci, možná i docela dost podobné těm holčičím.

No a protože se snažíme se svými komplexy vyrovnat, tak hledáme pomoc, kde jinde než na sociálnch sítích, kde se to hemží projekty pro nás zakomplexovance co doufají v zázrak.
Nebudu přímo jmenovat protože nehodlám šířit nějakou negativitu, ale upřímně doufám že nejsem sama co cítí že jsou tyhle projekty kontraproduktivní.
Teda pokud nejsem divná, tak tyhle projekty, které mají šířit lásku k sobě samotným ve mě vyvolávají jen chvilkovou úlevu, všechny citáty a krásné fotky k nim jsou hezké, ale když se podíváte k na jádro věci tak vám o sebelásce přednáší další holka na jejimž profilu jsou kjůt fotky z Bali, kde si užívá svého života.

A vy jste tam kde jste byli na začátku, bledí protože nejezdíte po celý rok na dovolené, a nejíte acai bowl protože na snídani jíte něco co nestojí hodinový plat dobře placeného studenta. Najednou vám přijdou citáty o sebelásce strašně povrchní, protože vy máte špeky, nemáte na to jet na Bali i když slušně vyděláváte, ale sakra máte dluhy na popelnicích protože vám rodiče neřekli že je máte platit až se odstěhujete. Taky nemáte nikoho kdo by vám nafotil ty hezu fotky na Instagram, protože jsou na tom vaši kamarádi podobně néli hůř.

Takže nejste na Bali, máte na obličeji masku a doufáte v zázrak a přemýšlíte proč vás ty citáty záhadně neuzdravili vaše sebevědomí.
Přemýšlíte že nejen že jste zakomplexovaní, ale taky asi závistiví protože přeci není normální žárlit na 16 letou holku protože jí lajkuje fotku kluk který se vám líbí. Ale nezoufejte i on má nějáký komplex, ona taky, a vlastně každého něco žere.

Život není o sociálních sítích, a ani o tom kdo má lepší dovču, protože co z toho že to vypadá dobře na instáči, když je to na splátky.
Pokud se cítíte blbě udělejte něco co vám pomůže aspoň trochu ten komplex zmenšit, zacvičte si jógu, přestaňte stalkovat 16 letou holku, zaplaťte dluhy a kašlete na kluka/holku na kterou podle vás nemáte, protože to je přesně ten důvod proč by s vámi nic neměl.

A nakonec.

Každý je krásný svým způsobem.

No komentářů

Chameleon | Život

by Pomalovaná - 4:39

Vlastní fotka | Bez úprav

Celý život se potýkám s tím kdo jsem, jak chci vypadat, jak se mám chovat, a tak dále. Upřímně kdo se s tím nepotýkal že, právě proto píšu tenhle článek abych vám ukázala jak moc těžké je být chameleonem ve vlastním životě.

Abych vysvětila co je to chameleon a proč jsem se takhle jistou část svého života cítila, a chovala.
Přiznejme si že většina z nás má potřebu nějak zapadnout, vypadat stejně jako ostatní, mít stejně kůl zájmy, a více méně mít stejně úspěšný život. Samozřejmě jsem nezapadala, byla jsem vysoká, nebyli jsme bohatí, takže jsem jako malá neměla super adidas hadříky jako moji vrstevníci a přiznám se že už od mala mě děsili lidé, takže jsem si raději zalezla do kouta s knihou.

Jak šel čas tak jsem na střední škole začala zjišťovat jak zapadnout mezi ostatní, začala jsem se oblékat jinak, chovat jinak, dávat všem za pravdu abych se zavděčila. Ani tou dobou jsem neměla z brigád moc peněz protože když je vám 15, jste rádi že nějakou brigádu máte a je vám jedno kolik vám platí. Tak jsem se oblečení a všechno snažila vykouzlit z mála, šetřila, chodila do sekáčů abych mohla zapadnout. Ničila si vlasy každodenním žehlením, nanášela hroznou vrstvu makeupu a celkově byla někdo jiný.

Takhle jsem fungovala několik let, bez povšimnutí že to nejsem já, že tohle je někdo jiný, někdo kdo si na mě hrál.
První zlom nastal, když jsem vycestovala na 14 dní do Itálie s nejlepší kamarádkou. Byla to moje jedna z delších cesta do světa a tam jsem si uvědomila že nemusím být vždy 100% dokonalá, najednou jsem byla prostě šťastná, bez všech těch zbytečností, jako jsou na rovno vyžehlené vlasy.

Při návratu se to nesetkalo z velkým pochopením, najednou byla pryč ta věčně upravená holka, hlavně moje matka se nemohla smířit s tím že už na sebe nekydám tuny makeupu a jiných věcí. Samozřejmě jsem se upravovala, ale ne tolik, už jsem to nepotřebovala, milovala jsem se, tak na co. I přesto mi líčení zůstalo jako koníček, naučilo mě to vyjádřit se i bez toho abych toho použil tunu.

To ale neměnilo mou naumělkovanou povahu, která se snažila všem a všemu vyhovět, být skvělá přítelkyně, kamarádka a každému dělat oporu bez ohledu na to co se v mém životě děje a jak moc mě některé věci bolí. Tohle chování jsem měla do nedávná, i když jsem víc projevovala svůj názor na některé věci, tak jsem dělala vrbu v problémech jiných. To co to změnilo se stalo teprve pár týdnů zpět, kdy jsem si uvědomila že i když budete svým přátelům dělat doslova psychiatra, a oni přesto opakují stejně hloupé chyby ze kterých je vy z nich taháte, tak to nemá cenu.

Přesně to byl impuls kdy jsem si uvědomila že nemusím tohle dělat, obzvlášť když to ničí mě a nepomáhá to. V tu chvíli jsem našla sebe, zjistila že můj názor má hodnotu, že není nutné aby mi někdo říkal že jsem hezká, nebo mi diktoval jak mám vypadat.
Taky mi došlo že některé lidi ve svém životě nepotřebuji, přesto že je mám ráda nikdo mě nemůže táhnout dolů, nebo si nechat nadále ubližovat od člověka kterého miluji.

Každý najde svůj impuls a životní rytmus který ho naplní a najde sám sebe, najde lidi s kterými se sice občas pohádá, ale taky může sdílet své strasti a radosti.
Proto jsem za lidi kteří mě podpoří a já podpořím je, takový co mě berou taková jaká jsem, bez všeho toho makeupu a hadříků, nehorázně vděčná.

No komentářů

Kosmetické okénko | Oblíbenci

by Pomalovaná - 7:24

Vlastní fotka | Lightroom CC

Po nějaké době jsem se rozhodla udělat článek s kosmetikou, nebude vycházet pravidelně a ani jiní oblíbenci než kosmetičtí, nebo knižní zatím nebudou. Na začátek napíšu že všechny tyhle věci mám dlouho, takže názor jsem si stihla utvořit, hlavně protože moje první články oblíbenci byli s věcmi které jsem měla doma chvíli a měla jsem z nich takové to chvilkové nadšení, a teď bych vám je možná ani nedoporučila.

Taky chci ještě smeknout poklonu všem bloggerkám které živí focení kosmetiky, udělat flat lay mi nedělá problém, ale zachytit kosmetiku v jejich pravých barvách (obzvlášť když se vám nechtějí vytahovat umělá světla jako mně :D), pro mě zůstane focení venku pořád nejlepší možnost. Teď k článku.

II.

ŠTĚTCE
Asi před 3 lety jsem dostala od kamarádky štětce ze sephory, dva ploché "chlupaté" a jeden normálně plochý syntetický. No ale jak šel čas a já s těmi štětci dělala všechno, jsem si řekla že je čas je poslat o pomyslného "důchodu" a nahradit je novými kolegy, tentokrát určenými přesně na to na co jsou. Zkosený, blendící a na rozjasňovač jsou od Freedom Profesional London, jsou to asi nejlepší štětce z drogerie které seženete cena je cca do 100 Kč.
Zbylé štětce jsou z Avonu, (od spodku) hustý na makeup, většinou používám houbičky tzv. beauty blender, ale díky tomuhle štětci si nemusím každý 3 měsíc kupovat novou houbu. Cena cca 100 Kč. Další dva duhové(?) jsem si pořídila do kosmetické taštičky, abych nemusela tahat ten 1000 let starý chundelatý co mám na pudr, jsou ideální právě na tyhle "cesty" cena 129 Kč jeden.
Ten vrchní oboustraný byl dárek, a je mi hloupé ptát se na celu, nic méně je fakt super za mě štětce z Avonu klidně pokud nepotřebujete 100% přírodní chlup atd.
V tomhle odstavci jste pochopili že štětcům na kosmetiku rozumím jako koza petrželi. :D

III.

RTĚNKY
Tomuhle už rozumím. Rtěnky jsou moje vášeň a jeden z nejoblíbenějších makeupu je pro mě, obočí, minimum řasenky a rtěnka jakéhokoliv odstínu.
Avon Mark a moji posedlost nimi už znáte, k mému překvapení drží skvěle i tmavé odstíny které jsou na podzim ideální.
Další láska a moje v poslední době jediná rtěnka co nosím je Loreal Balmain v odstínu Domination.

IV.

OČI
PALETKA od Petry lovelyhair proletěla internetem jako paletka kterou musíte mít doma. Nejsem nějaký extra fanoušek, přeci jenom mě víc baví zahraniční kosmetická scéna. Ale je to přesně to co člověk by měl mít doma pokud nechce 300 paletek a při líčení otevírat každou aby jste využili ten jeden stín z ní. Samozřejmě není 100% protože nějaké stíny mi přijdou k ničemu např. Savage.
LINKA ve fixu z řady Renesence, jsou všude vychválené, tak jsem si řekla proč ne? Jsem spíš člověk co používá tekuté linky, ale tahle fixa je opravdu super, plus má kuličku na promíchání té vodičky.
Obě věci jsou značky Makeup Revolution London.

PÉČE
EOS balzám byl dlouho na mém wish listu, že bych z něj byla nějak omráčená to říct nemůžu, naštěstí netrpím na suché rty takže stačí, ale pokud potřebujete něco výživnějšího tak koukněte jinam.
ZIAJA micelární gel okurka a máta, je moje láska jako stejno jmený krém od téhle značky už je skoro spotřebovaný takže za mě ano pokud trpíte na problematickou pleť stejně jako já.
ALVERDE maska byla dárek a už mám třetí balení, obsahuje černou masku kterou sloupnete (což asi všichni už znají) a masku po jako péči, protože přiznejme si ta pleť tím sloupnutím trpí. Mám hodně citlivou pleť a už na začátku mě odrazovala vůně, už jsem si říkala že zase budu chodit jako rajče, maska překvapila i přes parfemaci nepodráždila. Což nemůžu říct o masce tak z dmka LVLY, která je agresivní a pokožku podráždila i mojí mamce, která má kůži jako hroch!!
BALEA krém na ruce hezky voní, hydratace by mohla být lepší, ale pracuju s papírem takže mě jen tak něco ruce "nevyléčí", cením balení ze kterého vymáčknete doslova všechno.

Pokud jste to dočetli až do konce tak posílám zlatého bludišťáka! Kosmetiky bylo zase hodně, a přesto že nejsem expert doufám že jsem aspoň něco na vyzkoušení doporučila. Všechny produkty jsem zkoumala dost dlouho abych je mohla s čistým svědomím označit za parťáky!
Jaké masky na problémovou a citlivou pleť používáte vy? Poraďte do komentářů!

No komentářů

Je to jenom číslo | Život

2018 List | Oblíbenci

Moje tělo a Já | Život

(Beze) změny

Jsem hezká? | Lajf stajlové okénko

Chameleon | Život

Kosmetické okénko | Oblíbenci

O blogu

Štítky

Instagram

Followers