Proč je randění peklo.

Nikon D70 | Bez úprav

 Randění. Nedílná součást začátku každého vztahu, nebo přátelství (hahaha). Některým lidem stačí jedno, a naleznou člověka pro celý život. Pro někoho jako já je to spíš mučení, a nenaleza v tom hlubší smysl. Přečtěte si proč randění nenávidím.



 Musím projít zkrášlováním. Už ne tak k vůli tomu klukovi, ale spíš k vůli vlastnímu pocitu a klidu. Celková depilace, patří k tomu čemu se říká to pravé mučení. I při sebe lepší koordinaci se člověk řízne a vyskáčou mu ty hnusné rudé svědivé pupínky, které přímo křičí "Podrbej nás. Podrbej nás před ním."  
 Další část této tortůny je nalíčit se. Líčení se snažíme vyhnout všem těm hezkým barvičkám, protože chcete být co nejvíc přirozená, ale i přes všechnu tu snahu ho použít co nejmíň, zanecháte skvrnu na jeho černé bundě.
 Vyžehlit, nebo natočit to je uč tu běží. Alchymistické zkoumání počasí na dalších x hodin, tlak, vlhkost, vítr, nebo možnost výskytu deště. Po nalezení odpovědi, a vytvoření vhodného účesu, začnou padat kroupy, ze sněhem a deštěm.

 Protože výběr oblečení na rande je dalším druhem pekla. Schovat prsa do normálního trika? Nebo si vzít to červené s výstřihem? Upnuté rifle? Šaty? Šaty s výstřihem? Normál? Uplé, ale raději volné. V tom vypadám jak těhotná. Ať si vezmeme cokoliv, stejně se v tom necítíme, protože jsme si to pokecali, nebo se nám z nervozity nafouklo břicho. Protože motýlci v břiše že.

"Tak vymysli kam půjdem. :)" Upřímně neznám horší věc co by kluk mohl před prvním rande napsat. Jak já mám vědět kde si ti líbí? Co se ti libí? Nebo co piješ? Kavárna je moc holčičí. Co když nepije kafe. Tak si dá čaj ne? Do hospody ne, bude řídit. Do restaurace taky ne, by si myslel že se chci najíst zadarmo že. V čajovně bude zas Hanča, a ona je taková divoká by ho vylekala že.