Jak se zamilovat a nezbláznit se?

|Vlastní fotografie|

 Každý se jednou zamiluje, někdy to je jen taková ta láska na chviličku, pobláznění by řekla moje babička. A potom se zamilujete tolik, až máte chuť si střelit něco do hlavy.
Já byla takhle zamilovaná jenom dvakrát, poprvé před 2 lety a teď.

 První opravdové lásky jsou krásné, prý, u mě to tak nebylo, bohužel, nebo spíš bohudík.
V době kdy jsem se poprvé zamilovaná, mi bylo teprv 17, na rozdíl od vrstevnic zcela pozadu úplně ve všem, proto pro mě byly takové city naprosto nepochopitelné a neúnosné.
Mělo to hned několik důvodů proč mě to takhle strhlo.

 Nebyla jsem sama ze sebou spokojená, vlastně neznám moc holek co by bylo. Připadala jsem si jako brambora (a to doslova) oproti krásným dlouho-nohým blondýnkám.
Pořád jsem od něj potřebovala slyšet že jsem krásná, proboha.
Připadal mi jako ten pravý, má rád stejný humor, stejné filmy, chtěl cestovat, ale taky chtěl psy ke kterým by jsme se vraceli.
Všechno se najednou začalo točit okolo něj.

"Líbilo by se mu tohle triko?"
"Jaká barva vlasů se mu líbí?"
"Nesmím tolik žrát, vždyť je tak drobný, až spolu budem chodit nemůžu být brambora."

Náš vztah se nikam neubíral, pouze stagnoval nad pár kávama ze školního automatu, nikdy jsme nebyli na skutečném rande.

"Najednou jakoby lup, a byl mi ukradený."

 Byla to nehorázná úleva, jako by mi někdo serval kus břemena ze zad. A jak zmizela láska, najednou se objevil cit k sobě samé. Najednou jsem se začala mít ráda, a uvědomila si jak moc jsem se mu vnucovala.
Zůstali z nás přátelé, a já jsem nehorázně vděčná za to že byl zrovna on moje první láska.

"Říkala jsem si že tu samou chybu neudělám a že se už nikdy nebudu klukovi vnucovat." Hahaha

 Občas se zamilujete a to do člověka se kterým jste se ani bavit nechtěli, který vám je od začátku protivný, kterého poznáte nechtě.
Upřímně bych nikdy neřekla že se seznámím s člověkem ze seznamky, a dokonce se do něj doopravdy zamiluji.
Není to můj typ, světlé vlasy, modré oči, celkem dost drobný co se týče vzrůstu, vymykající se jakýmkoliv mým standardům krásy.

 A i přesto si ke mě našel cestu, přes všechnu tu protivnost a nedokonalost jsem se zamilovala možná víc než poprvé.
Už od prvního rande jsem se cítila jako na obláčku, byl skvělý.
Potom se objevily první trhlinky a překážky.
Maturita, brigády, moje dovolená v Italii
Začala jsem se mu vnucovat, a neuvědomovala jsem si jeho nezájem si najít někoho na vztah.

Pořád čekám na to lup, na to co přišlo při tom prvním zamilovaní. Ale to se asi někde zaseklo v metru, tak snad přijde.
Pokud jste čekali nějaký návod na to jak se zamilovat a nezbláznit se, tak vás zklamu, láska je o tom bláznit, a dělat věci které bychom neudělali.
Jediná rada na konec pro ty co to dočetli?

"Může být sebe lepší, ale láska k sobě je lepší."