Jak mi umřel kaktus.
| Vlastní fotka (VSCO, Nikon D70) |
Každý zná ten pocit osamění. To víte každý má někoho, někdo má psa, jiný rozdvojenou osobnost, no a já neměla nic. Tak jsem se rozhodla k radikálnímu kroku, který mi měl změnit život. Tak radikálnímu že jsem se o tom bála informovat rodiče.
Ano pořídila jsem si kaktus. Hlavně proto že mi je dost podobný. Je pichlavý, vypadá skvěle, a je velmi nenáročný ve smyslu: "Zalij mě a ukaž se až za týden. Čau."
Prostě ideální tvor na soužití s tak zapomnětlivým a psychicky nevyrovnaným člověkem jako já.
Vrhla jsem se na zběsilé googlení a hledala toho pravého. Od náročnosti po nějaký užitek.
Bylo to jako hledání na Tideru, přejíždět, a trochu doufat že nenarazíte na penis.
A pak jsem ho našla ten kaktus. Byl to Pan Božský mezi kaktusy, tak akorát vzrůst, malé nároky, nepotřeboval moc světla, k tomu všemu každý rok vykvetl.
Dala jsem mu jméno Karel, mužné, sexy, ale i něžné, prostě Karel.
Ale jak to tak s muži mám, tak ani s Karlem nám to neklapalo. Karel byl asi jeden ze sta kaktusů, kteří vyžadovali extra péči. Pořád chřadl, musel se nechat na sluníčku, a zalívat se víc jak jednou za týden. Prostě to byl typický chlap, furt mu něco bylo. V neposlední řadě mu začali vypadávat ostny. Zoufale jsem opět znásilňovala vyhledávání na googlu a celkově to prožívala jako bych byla matka čerstvě narozeného miminka. Googl po čase vyplivl tu nejvíce očekávanou odpověď, a výjmečně to nebylo že můj kaktus má rakovinu, ale že ho zalívám blbou vodou.
Vše se lepšilo a já cítila že náš křehký vztah zachráním. Malovala jsem si klasickou kaktusovitou svatbu a kaktusátka. Bohužel Karla jako každého chlapa oddělala tchýně, ještě jednou díky mami.
Musela jsem víc času trávit v práci a tak jsem Karla svěřila mamce s tím že potřebuje speciální vodu, která byla v láhvi s nápisem voda pro Karla.
Moje maminka si to vyložila tak že ho má zalít vařící vodou, to je přeci speciální voda ne?
A tak moje drahá matka zabila mou jedinou možnost na vztah.
Karle, odpočívej v pokoji.
Kolik kytek jste zabili vy?
2 komentářů
Tak to by bylo na hodně dlouhé povídání :D zrovna tu vedle sebe mám jednu zabitou kytku a kaktus se mi taky povedlo zlikvidovat, já na tu péči o kytky asi nejsem :D
OdpovědětVymazatLady Lenna
Že jo? Od té doby nechávám péči o květinovou verbeš babičce. :)
Vymazat