(Beze) změny
 |
| Vlastní fotka | Bez úprav |
V posledních pár dnech se mi dějou v životě zvraty, které se mi né vždycky moc libí, ale tak to prostě je a kdyby se ty věci neměnily tak by to bylo přeci jenom nuda. Já se rozhodla tyto řádky věnovat každé jednotlivé osobě, které se tyto změny nelíbí, aby si uvědomila že je to jen život.
Asi taková z prvních nejčerstvějších změn je u mě to že můj nejlepší kamarád odjel nejspíše na dost dlouhou dobu do Německa, byl/je velkým spojovníkem mezi mým a kamaradčiným životem. Je jiné ho tady nemít, zase na druhou stranu vím že je teď šťastnější a já mu to z celého srdce přeji, každý se musí v životě posunovat někam jinam dál, obzvlášť když necítíme to štěstí.
Trochu starší je to že se mi nejlepší kamarádka taky odstěhovala, upřímně se přiznám bez mučení že tohle jsem hodně obrečela, cítíla jsem se ztracená nejednou byl můj život nuda, práce, škola, práce. Známe se s kamarádkou fakt od počátku věků, kdy tady ještě běhali dinosauři, tak my dvě jsme spolu záškolačili, a já byla zvyklá že tady je, i když bylo období kdy jsme se nebavili tak tady byla. Ale dalo mi to jedno, já nejsem sama, nikdy jsem některé lidi ani nebrala jako kamarády jsou přátele do nepohody, kteří mi jí sice nenahradí ale jsou tady a bez toho že se odstěhovala nevěděla.
Další změnou je sebeláska, já s tím hrozně bojuju, nebo jsem donedávna bojovala a myslím že ještě bitev se sebedůvěrou svedu, ale docela dost jsem se v tomhle vnímání sebe sama posunula. Nedávno jsem totiž našla svoje staré fotky kde mám dlouhé vlasy, a vypadám hubeněji, padla na mě hrozná deprese, začala jsem hned v tu chvíli cvičit a jela jsem na 110% až jsem si natáhla svaly (ještě teď chodím jak po několika hodinovém flámu) mě napadla jedna věc: "opravdu se tolik nenávidíš?" V tu chvíli mi došlo že postava je něco co můžu ovlivnit a není důvod se k vůli tomu mrzačit, že pokud na sobě budu nacházet chyby tak stejně nikdy nebudu spokojená, a přitom jsou věci co jsou na mě hezké tak proč se zaobírat tím že mám trochu větší zadek.
Poněkud zvláštní, se sebeláskou to související je jedna věc takový trochu pro mě comingout. Nejsem teda lesbička, nad čím jsem se několikrát zamýšlela, my ženské jsme bohužel hrozné a myslím že bych se svou partnerkou asi zabila (zase odcházím od tématu), ale je to to že se mi libí starší chlapy a i psaní těhle řádků ve mě vyvolává nepříjemný pocit, protože mi to pořád přijde celkem tabu, obzvláště, když slyšíte jak vaši kamarádi probírají holku co si našla 31 letého kluka/chlapa a vám v hlavě lítá co by řekli na to že i vy jste na starší? To taky budu za nekrofila?
Což neznamená že se mi nelibí kluci mého věku, spíš jim tolik nedokážu porozumět a najít s nimi společnou řeč.
Poslední změna nezměna je to že jsem zjistila že blog mám celé tři roky a je to moje pomyslné dítě. A to mě dovedlo k úvaze že jedinou věc co nechci aby se změnila je to aby mě nikdy neopustil ten "tvořivý duch" a já mohla dál psát, fotit, kreslit, péct a vymýšlet nové recepty, nebo taky nově tetovat. To je další věc která mě dostala a neskutečně mě baví, rozhodně o tom napíšu článek, i se story jak jsem k tomu přišla.
A ačkoliv moje psaní není tolik "vtipné" a je víc takové motivační (fuj Viktorie), tak mě to naplňuje i přesto že jsem dlouho hledala sebe, a taky identitu tohohle blogu, a po třech letech jsem jí našla pro oba, jsem hrdá že mi to pisálkovství zůstalo.
Poučení nakonec článku je že já nebudu psát už tak dlouhé články a pro vás že všechny změny jsou k něčemu dobré!
0 komentářů